S penězi je život nejlepší, jaký jenom může být. I když takové finanční prostředky také nejsou vším, znamenají pro lidskou existenci něco naprosto nepostradatelného. A kdo je nemá, ten snad ani nemůže žít jako obyčejná lidská bytost.
Jenže osud tomu někdy tak chce, že ani navzdory usilovné snaze někdo se svými příjmy vyjít nedokáže. Někdo takový si rozpočítá svoje jmění na počet dní, po které mu má toto vydržet, rozdělí si ho mezi nezbytné výdaje, a najednou zjistí, že i když nemá ještě vše zajištěné, peníze už nejsou. A do příští výplaty ani nebudou.
A co teď s tím? Kde vzít ty peníze, které scházejí, když je není kde vzít?
Člověka logicky napadne, že když to potřebuje, může si je dejme tomu i půjčit. A proč by také ne? Od toho přece půjčky na světě jsou, aby si je lidé brali. Jenže je tu bohužel i odvrácená strana takových půjček, jíž je skutečnost, že se tyto často jedině velice těžko shánějí. Zažádat si o ně může vlastně kdokoliv z nás, jenže je-li u bankovních úředníků vzbuzen neblahý pocit, že žadatel nebude schopen to, po čem prahne, splácet, žádost se raději zamítne.
A pak tedy člověk v tísni ani nadále peníze nemá. A možná je nebude mít až do doby, než ho napadne, že by se dala vyzkoušet i americká nebankovní hypotéka. U té je totiž pro lidi, kteří mají nějakou nemovitost, daleko menší riziko neúspěchu. Protože se tu dá do zástavy nemovitost, kterou by se vyrovnaly případné nesplacené finance, a pak už se tu dá půjčit třeba až sedmdesát procent odhadní ceny takové nemovitosti, jež může dlužník posléze libovolně využít a až třicet let splácet. Bez ohledu na to, jak velké jsou žadatelovy příjmy, bez ohledu na to, má-li dotyčný nějaký nepříjemný záznam v registrech dlužníků nebo jinou komplikaci.
A je pochopitelné, že když někdo takovou hypotéku využije, zvládne zaplatit to, co je potřeba.