Pokud jdeme nakoupit, ať už se jedná o běžný nákup či něco speciálního, pak bývá v naprosté většině hlavním faktorem cena. Většina z nás bere tu verzi daného produktu, která je nejlevnější. Je však pravdou, že tato často nebývá příliš kvalitní. Na druhé straně je fakt, že leckdy lze sehnat i kvalitní produkty za poměrně nízké ceny, a naopak – za drahé peníze si přinesete domů nepříliš kvalitní výrobek.
Jedním ze způsobů, jak si toto ověřit, je jakost a certifikace daného zboží, především pak potravin. Ta je jasně dána příslušnými normami a říká nám, jak závadný či naopak nezávadný daný produkt je. Obvykle je rozdělena do několika kategorií, přičemž v té nejvyšší najdeme ty nejlepší produkty, a naopak. Často jsou jasně vyznačeny na obalu, případně, pokud se jedná o nebalené zboží, jako je ovoce, zelenina či pečivo, měli bychom je najít na ceduli, kde je uvedena cena onoho výrobku.
Je jasné, že něco takového spotřebitelům poměrně dost pomůže. Přeci jen, v naprosté většině případů je lepší si trochu připlatit za kvalitu. Ono totiž rčení, že nejsem dost bohatý, abych si mohl kupovat levné věci, má něco do sebe. Ovšem problém je, že lidé tyto údaje z velké části ignorují, a nakupují především podle ceny. A je pravdou, že k tomu mají i své důvody.
Jedním z nich je fakt, že se na tyto certifikace nedává dostatečný důraz. V médiích se o nich pomalu nic nedozvíte, natož aby se v nich laik dokázal vyznat. Většina lidí ani neví, že existují, a pokud ano, tak nemají tušení, jaké konkrétně a jaká označení tedy hledat.
Příliš se nevyužívají ani v marketingu, neboť valná část lidí slyší především na cenu. Jistě, bylo několik pokusů propagovat certifikované výrobky, avšak to se nevyplatilo, nehledě na fakt, že analýzy prováděné přímo prodejcem bývají často účelové, a nevzbuzují tedy mnoho důvěry. A bohužel to nevypadá, že jsme na cestě ke změně.